Dalo se možná čekat…

Autor: ruten0s | Kategorie: Výkřiky do tmy

Zrovna sem se vrátil ze své druhé brigády v životě a pocity mám..no..takový smíšený. Vzal bych to popořadě. Včera k večeru sem si na netu našel uplně skvělou brigádu, mytí aut..řikal sem si..to nemůže být těžký..Tak sem si večer nastavil budík na 6:45 abych všecko stihnul. 6:45- to je vraždící čas, navíc o prázdninách, ale kupodivu sem se vzbudil v 6:40 bez použití nastaveného budíku…vylezl sem z bytu a dojel na zastávku Lomnická. Přijel sem s předstihem, abychbyl přesnější, můj předstih byl asi půl hodiny. napřed sem šel směrem na Horní Počernice, to sem se docela prošel a už sem mněl docela dost, takže sem zavolal tomu chlapíkovi aby mi řekl kde přesně to je. On mi řekl že to je přesně na druhý straně, a já se vydal tím směrem za výdělkem a snadnou prací. Když sem tam přišel tak mi někdo, někdo z pracovníků místního autobazaru řekl a´t si vyberu jedno z aut. V bláhové naději sem kouknul na usměvající se bílou(téměř bílou) dodávku, která mně jakoby přímo vybízela abych si ji vzal. Tak sem si ji zvolil, no..zvolil sem špatně, jak jinak… Když sem tuhle nebohou bílou dodávku začal zbabovat samolepek Honda a zároveń fiat, nebo něco takovýho…to mně zaujalo natolik že slepování samolepek z boků vozu mně skoro začalo bavit. Až do té doby, než jsem uviděl nános lepidla kterým byly nálepky přilepeny. Vzal jsem proto hadřík a ten polil ředidlem. už to mně znepokojilo, protože sem neměl žádný rukavice, prostě nic…ale smířil sem se s tim a začal pucovat. bylo asi 11:00 když sem dokončil otírání nánosů lepidla. Nějak mi unikl čas, ale přišel sem na to pracoviště v 8:46 a začal sem pracovat v 9:00. Potom přišel velký šéf a začal vysvětlovat jak se věci mají, řekl že máme vyčistit auto…což mi přišlo jako docela rozumnej nápad, a tak sem už dál poslouchal jenom jednim uchem, a nejspíš bude nějaký porouchaný, protože souvisloti mi utekly v celém měřítku. Potom chtěl na nějakém z aut ukázat co všechno máme uklidit. Nebyl sem tam sám samozdřejmě, je hodně lidí co chtějí 500 za 8 hodin práce. Přešel k mojí dodávce a řekl:”No ta je pěkně zaprasená, na tý to radši ukazovat nebudu”. V tu chvíli jsem poznal že mám to nezprávné auto. Ale řekl jsem si, nevadí, to se zvládne. Přešel jsem do prostoru úložného, dalo by se říct kufru jako kráva. Začal sem ho čistit hadříkem řadidla, docela dobře sem si vedl, ale po chvíli mně napadlo že by mohla pomoct třeba voda, jako to trochu opláchnout. tak sem si přinesl kbelík vody a v něm, co čert nechtěl, šampon na auta. Skusil sem první útěry vodou a šampónem, bezvýsledné, vnitřní strana dodávky byla stále špinavá jako podlaha naší bývalé školy. pokračoval sem proto starým dobrým ředidlem. Až sem přešl o kus dál a začal sem znovu čistit, už na mně zase padla smůla. Jak sem tak pulíroval, najednou sem se říznul do prstu o jakýsi plech. A potom sem si uvědomil že prst který byl znehodnoce, se dotýká hadříku který byl namočen do ředidla. začalo mně cosi pálit, ano byl to prst. Proto sem udělal první věc která mne napadla…namočil sem prst do kbelíku s vodou, ale v něm byl šampón, takže bolest neustoupila ale pouze se vystupnila. V půl třetí sem přišel o deset minut přestávky která byla dlouhá půl hodiny, bylo to tím že mi to nikdo neřekl. Po přestávce sem pokračoval v úklidu auta. Když už mně to přestávalo bavit tak sem vymýšlel jak si to zkrátit, třeba sem pomalu hladil hadrem auto, najednou přišel zase ten šéf a hned:”Když to budeš dělat takovýmhle tempem tak to fakt do večera nedoděláš!”. Tak sem přidal, tento pokus se nezdařil…skusil sem ale další, vzal sem lux a začal sem luxovat vnitřek auta, s luxem jsem strávil pěknou asi půl hodinovou chvíli. Potom sem si řekl že už bych mohl začít dělat něco jinýho, a tak sem začal mýt okna. když už sem byl u předního, všechny ostatní sem měl už hotový, tak přišel šéfik a prej:”Vy už děláte okna?” z nějakýho nepochopitelnýho důvodu mi vykal..řekl sem mu že jo..on zase:”A venkovní plechy už dělat nebudete?”. Bylo asi 10 minut před koncem šichty, odvětil sem mu že už sem to udělal, on na mně potom výtáhl jestli už sem to namazal nějakou sračkou co ležela před ním v kbelíku…řekl sem mu že ne, a on povídá že to je ta nejdůležitější práce. Tak sem se do toho pustil, a ani ne pět minut na mně už jeden spolupracovník za lepší platy:”Měli by sme už končit, nebo nás tady zavřou, a potom to budeme muset obcházet, mohlo by ti to udělat problém jestli si tady autem…”. Debil! Ale jako beru že mně naváděl abych už končil. Když sem skončil a šel si pro peníze do kanceláře jestě s dvouma dalšíma klukama, čekal sem svojí pěknou růžovou, vydělanou!, pětistovečku…a dál sem čekal že řeknu že zítra přijdu znova… No když sme tam přisli, tak ten šéf rozdal prachy a začal se ptát tamtěch dvou jestli přijdou ještě zítra, potom mi podal mojí pětistovku a řekl:”A vy už zítra radši něchoďtě” tak sem odvětil s Bobským výrazem:”Ne?”. To asi muselo překvapit, zkoušel sem ho obehrát, a odpovědí mi bylo:”Ne!”. Což mně nepřekvapilo ale pobavilo. následně sem musel jet jestě do Podbaby za svým budoucím spolužákem aby mi dal názvy učebnic, protože ty svoje sem samozdřejmě ztratil. Když sem jel domů, tak sem málem usnul v tramvaji, a ještě jsem podpořil svou vizi o tom že už bude po večeři, bylo půl devátý. Když sem přijel domů, už bylo po večeři.
Rutenos