Báseň PRACH

Autor: Fido Dido | Kategorie: Výkřiky do tmy

Jednou takhle v noci, drazí čtenáři, jsme byli já tadis a Michael Muchna u nás doma a v záplavu nudy jsme přemýšleli o literatuře a smyslu života blogaře. Došlo to tak daleko, že jsme se rozhodli napsat báseň. Ale ne jen tak nějakou obyčejnou klasickou báseň, v podstatě to mělo být jakési zjištění kdo jak smýšlí o věcech. Je vskutku zajímavé jak za chvíli zjistíte, že tadis pojmul věc přes prsatou posluchačku vážné hudby, já přes velice hlubokou myšlenku o mé netolerantní duši a Michal přes lásku k prachu ležícímu po jeho pokoji a odporu k manuálním pracem. Všechno je to v podstatě veliká nadsázka, ale i tak to poměrně vystihuje náš smysl pro humor, naše myšlenky, nebo alespoň napsat něco co s náma nemá nic společného.

Každopádně tato velice nápaditá “hra” pozdvihla náladu a všechny potěšila. Rozhodně doporučuji někdy něco takového zkusit. ;o)

tadis - Prach
Potkal jsem dívku s rudýma očima,

s audiokazetou s nápisem Bach,

když v mžiku ji vidím jak mé tělo objímá,

dostávám z jejich prs olbřímí strach.

Mé tělo chvěje se, můj penis stoupá,

jako bych sbíral na kolbišti hrách,

po dotyku mé ruky jejího pozadí,

měním se v šedivý prchlavý prach.

Fido Dido - Prach

Cesta plná prachu,

ano, ta dlouhá a suchá,

naplnila mě pocitem strachu,

že má duše k jiným je hluchá.

Suchý prach vysuší mou duši,

která nikdy neméla ty uši,

nedokázala vnímat lidi,

a teď se za to stydí.

Michael Ivanovič Kačur - Prach

Prach…

Usedá v pokoji všude pach a pak…

Prach…

Pomyslím na úklid, to je krach…

Prach…

Z fyzické práce já mám strach…

Prach…

NE!

Nebudu uklízet, postel stlát…

Prach…

Proč pořád z jeho stíráním se štvát,

proč radši s kámoši se nezasmát,

proč dalšího hrozného rýmu se bát,

má poezie- kultury pád,

a tato báseň- samý tlach.