Autor: ruten0s | Kategorie: Výkřiky do tmy
Tohle mně napadlo když sem se na chatě vydal k Sázavskému toku:
VODA
Vydal jsem se k vodě,
asi možná proto abych viděl lodě
ale něco mnohem jinšího zastihlo mně na vážkách
lidé, odnášeli si vodu ve flaškách.
Pozoroval jsem je drahnou chvíli,
Měli s tím dost velkou píli.
Poté podíval jsem se na vodu.
Něco způsobilo ropnou nehodu!
Vodou pluly ryby břichem nahoru,
občas projeli samotáři na voru.
Voda byla černá jako noc.
já vědět co se stalo, chtěl jsem moc.
Proto vydal jsem se proti proudu
a za chvíli, narazil jsem na jakousi boudu.
Z boudy vedla trubka tlustá
a z té vytékala hmota hustá.
Krajina kolem boudy byla prázdná a pustá.
Dávné místo, kde lišky mohly dobrou noc dávat,
místo dávné, na procházky sem chodila paní tlustá,
a děti zde mohly všem lidem jedoucím na lodi mávat.
Rozhodl jsem se že s tím něco udělám
a zároveň věděl jsem že poprat, se s tím musím sám.
Zbývá vymyslet nějaký skvělý plán
a myslím že už to mám.
Stačí chvilku hledat
a kolem vody se brouzdat
a bahna plno mám,
z něj dostatečnou kouli uplácám.
Konečně už z trubky nic neteče.
Teď sedím zase u řeky,
voda je čistá jak nikdy nebyla
občas zaslechnu dovádějících dětí skřeky.
Vezmu kameny dva a do vody je hodím,
jsem moc rád že vodu, jak se vlní zase vidím.
A v tu chvíli jsem pochopil,
že bez vody, bych vůbec nežil.