P.P.D.

Autor: Fido Dido | Kategorie: Výkřiky do tmy

Aneb Pořádně Posranej Den

Dnes jsem si přivstal abych si ohřál jídlo které jsme dostali od babičky. =oD Samozřejmě mě nevzbudil budík a já jsem se vzbudil hodinu a půl před začátkem práce, tak jsem si narychlo přiohřál jídlo a utíkal se psem ven. Je to zajímavé že všechny naše dveře se směrem ven otevírají klikou a směrem dovnitř klíčem. Proto jsem při návratu se psem zjistil že moje kapsa neni tak těžká jako obvykle a že sem pěknej vůl že sem si i mobil nechal doma. No tak jsem si řikal že možná, když zajdu do práce, dostanu volno a zajedu si k mámě do práce pro klíč. Šéf to ale vubec neřešil a psa mi nabídl ubytovat v zadní místnosti obchodu, no tak jsem ho tam nechal, ovšem po chvilce mi došlo že je mi toho našeho rozmazlenýho Daníka šíleně líto a že tam těch pět hodin nepřežije, tak sem to ale nechal náhodě a šel jsem rozdávat. Když jsem došel na Anděla tak se na mě usmálo štěstí a Pavel kterej tam byl za mnou na chvilku, protože měl cestu ke knihovně, když jsem mu povyprávěl co se mi stalo, tak mi nabídl že psa vyzvednem a von ho pohlídá. To se mi tedy zdálo jako moc moc moc šetrnější řešení pro pejska a tak jsme se pro něj vrátili do obchodu a Pavel si s knížkou sedl kousek ode mě se psem a já rozdával letáky. Ovšem to tak trochu postrádalo ten říz, protože jsem se nemohl pořádně soustředit a neustále sem se smál při pohledu jak se Pavel, snažíc si číst, přemlouvá Danyho, který mu zaujatě koukal do obličeje, aby si lehl. Tak po chvíli se Pavel rozhodl jít na Petřín a tam Danyho nechat ležet na trochu měkčí trávě a sám si tam v přírodě číst.

Protože jsem se nemusel zabývat pohledem na ty dva, tak jsem se vrhl do rozdávání. Docela jsem měl úspěch, dokonce takový že jsem zapomněl na místo před kterým jsem den předtím varoval Pavla. Zničeho nic se něco dotklo mé hlavy. Napřed mě napadlo, že nespokojený zákazník mi dosti neurvalým způsobem vrací zmačkaný leták. Až po ohlídnutí, kdy jsem neviděl ten výjev který jsem si představoval, jsem si vzpomněl na jakém místě to stojím. Šáhl jsem si na hlavu a opravdu jsem se vůbec nepletl. Vážně mě posral holub. Už trochu v otáčkách jsem si jednim letákem trochu upravil účes a vydal jsem se zpět do obchodu a tam si umyl vlasy u umyvadla…

Ještě než mi stihli vlasy pořádně oschnout, se u mě zjevila moje maminka milovaná (tentokrát jsem jí zcela vážně s naprostou upřímností viděl velice převelice rád a veřejně jí znovu děkuji). Přinesla mi bagetu a po mém vyprávění mě obdařila pobavenou lítostí. Za chvíli mi dokonce donesla z domova klíče, mobil a celou brašničku a tak jsem zavolal Pavlovi který z Petřína dovedl Danyho a máma si ho odvedla domu. Šéfík mi asi z lítosti a strachu o mojí duševní rovnováhu dal celý plat a nic nestrhnul. Tak jsem Pavla jako poděkování pozval do čajovny a tam ho porazil v šachách.

A to byl můj den plný hoven a zapomínání.

Váš vám vděčný DJ-BRUTUS, ORLIKOREL, FIDO DIDO a syn starý BRUTUSKY