Epos o fogónu

Autor: Fido Dido | Kategorie: Výkřiky do tmy

s

Tak mezitím co se naše bývalá třída sešla na super srazu, Tadis vymyslel název skupiny a proběhlo nahrávání ve kterém jsem mohl dělat podle mě klidně celej dívčí sbor, jsme s afroušem Honzou Gregorem a neaktivním blogařem přehnaně silným Pájou Ruteňákem jeli do díry zvané Křemže kde jsme chtěli strávit víkend poflakováním a zazimováním chaty. Celá věc se začla vyznačovat vysokou koncentrací smolařů, když jsme zjistili že kromě nás by se do plného autobusu ještě chtělo nacpat zhruba 50 lidí. To nás trochu zamrzelo a když sem se autobusáka chtěl zeptat kdy jede další, tak mi na část otázky: “Prosim vás, mohl bych….” Odpověděl: “ne”. No tak v hlasitém bujarém rozhovoru z kterého bych jako kolemjdoucí nevěděl jestli se bavíme o genitáliích, nebo o tom že se chceme dostat do Budějovic, k nám přišla holčina (zhruba 20 let) že s námi pojede vlakem že to bude levnější… A tak jsme tedy vyrazili. Ve vlaku jsme nasedli do kupé kde seděla nějaká pani s pánem. Ta pani původně ležela na třech sedačkách najednou, ale když jsme nezdvořile vtrhli do kupé, tak uhnula. Po zabrání míst jsme se usadili a zjistili že se po kupé nepohybuje mnoho kyslíku… Tak mne napadlo zdalipak tam ty dva jedou už z ruska se zavřenym oknem. No protože se nám všem okamžitě udělalo nehorázné vedro a zjistili jsme že topení topí na plné pecky a přitom je páčka vypnutá, věděli jsme že nastali problémy. Diplomatickým způsobem jsme požádali děduška aby otevřel vokno a on řekl že jen na moment… Říkal jsem si že i ta půlhodina je dobrá, ovšem to jsem se trochu přepočítal, protože dědek otevřel okno, nadechl se a zase zavřel! Takže jsme jeli nechutně hnusně zapařenym (byla pařba) kupéčkem a až na mojí poznámku že je to na facku ten dědula vstal a s vírazem jakoby nám šlo o zmražení jeho manželky otevřel na chvíli to okno…

Když jsme se po děsné cestě dostali do chaty, tak jsme se rozhodli že uděláme chládek a tak se začalo topit v kamnech. Chata je to jak Dominik prohlásil: “Veliká zhruba jako sauna” a celá ze dřeva. A jak tak Honza přikládal a přikládal tak na chvíli přerušíme šíšání a docela čumim cože je to všude okolo tak zakouřeno… No a nemýlil jsem se, nehodná trubka z nedobrého plechu pustila do vzduchu nedobře moc dýmu a tak jsme nesuchými hadry a vodou museli hasit stěnu chaty.

Ráno jsem jen otráveně vykoukl ze spacáku a ujistil se že se to fakt stalo… No opravdu… Mokrá kuchyň, všude hadry, kýble, rozsekanej beton od kamnové roury, kamna odsunutá od zdi a ohořelá zeď. Celej pátek jsme uklízeli a dokončili práce tím že jsme na cestě v lese nabrali hlínu, udělali bláto a napatlali ho kolem trubek a zapálili v kamnech. Tím se nám tam vypálilo jakési provizorní hliněné těsnění a po zbytek chaty jsme vesele topili a topili a topili… Nic zajímavějšího jsme za celou chatu asi nepodnikli, takže to je z chaty vše. Ještě se pokusím pomocí fotografa Honzi dodat fotky a postupy prací…

Lovu zdar a smrt zálesákům kteří vtípkujou při vstupu do vagonu.