Skříň plná štěstí

Autor: Fido Dido | Kategorie: Výkřiky do tmy

“Tak nyní již ve vší síle, ale trochu duševně oslaben smutkem nad…”

Takhle jsem v neděli načnul článek o událostech v předešlém dni. Nakonec jsem to ale nedokončil v depresi z opětovného návratu do školy který mě čekal v pondělí. Kdo by byl řekl co vše se stane…

Napřed vám ale dlužím ten špatný fest.

Když jsem přišel (Samozřejmě pozdě) každý si již spokojeně ucucával svoje pivko a bavil se bujaře s ostatními. Po krátkém uleknutí že holá hlava člověka s červenou palestinou který ke mne byl zády patří Michalovi jsem byl konečně představen Bambusovi. Michal seděl o kousek dál ve stínu s nejednim dredem a zářivým úsměvem (Asi měl už nějakou tu zelenou…). Po skončení SKAčka které jsem strávil jako šílenec v kotli s neuvěřitelným pogem, které si bohužel moc nepamatuju, jsem se odsunul k táboráku kde hořelo několik nenápadných lakovaných prkének a u nich se seznámil s několika lidmama, z nichž si pamatuji pouze na jednoho. A v těch chvílích jsem také našel artefakt který provázel celý zbytek mého bytí u ohně… Byl to, jak by málokdo čekal, velice zrezlý starý hrnec který zřejmě původně sloužil jako nádoba pod okapem, ale já si na něco potřeboval sednout. Později byl tedy použit jako buben ve vystoupení kopce šišek a ještě později při soukromém džemování kterého jsem se zůčastnil: Já (didgeridoo), chlápek (hrnec) a chlápek (lednička). Snad abych se nezapoměl zmínit o skříni kterou nějaký šikula hodil do ohně takže seděla velikánská skupina lidí v kroužku a uprostřed mezi nimi hořela skříň a u ní debatovalo pár lidí včetně mě, zda je uvnitř bezdomovec, či jiný živý tvor. Mojí cestu domu si snad dokáže každý domyslet, takže není co vyprávět. Celkově myslim že to byl velice dobrý koncert plný ópravdu zajímavých situací.

A teď to, co mě tentokrát donutilo tak dlouho nepsat. Byl jsem zaměstnán zařizováním přestupu na jinou školu. Nálady paní profesorky Keharové, profesora Petráška a profesora Zelenýho mě již tolik deptali ve spojení se složením naší třídy že jsem byl odhodlán! Odstoupil jsem ze studia a ani jsem se moc nenechal překecávat od zástupce ředitele a prostě jsem přešel. A teď to hlavní: Zítra nastupuji k Tadisovi do třídy na EA! Takže konečně budu vídat svého idola den co den po čtyři roky… Tak ještě napíšu jak probíhal můj první den na nové škole.