|
23. 11. DneSKA? SKAžená láSKA…Autor: Fido Dido | Kategorie: Výkřiky do tmy Nadpis se absolutně netýká lásky… (když řikam vůbec tak vůbec) Po minulém dojemném příspěvku se chystam napsat něco hodně trapného tak se na to připravte. V poslední době jsem se totiž dočkal několika neuvěřitelných úspěchů. Vlastně ani ne… Ta jako první musím zmínit že jsem celebrita celé EA, protože na nástěnce (která je myslim i přes své umístění na nejpoužívanějším (jediném) schodišti na škole jednou z těch méně čtených) byla zveřejněna má HAIKU: “Mám bednu plnou náapdů, co hledám tam nenajdu.” To je tak vše co se týká mé slávy. Jinak se od posledního příspěvku změnilo, že jsem musel vytlačit několik atomů hustého zadýchaného vzduchu v mém pokoji aby se mi sem vešla jedna krásná dřevěná didgeridoo s ještěrkou. Byl jsem na hárdkórové skupině Flatus která se asi zalíbila pouze mne, Davidovi a Róze a já si dokonce obětavě koupil CD za 100 Kč a chvilku potom chytl další když ho křtili, ale to se občas stane, no… (vlastně nikdy, jenom když to nepotřebuju) A nakonec musím popsat akci, díky které jsem dnešek netrávil na nějakém tom koncertě, nebo v jeep baru v kruhu dobrých přátel. Ano dnes proběhl náš slavný třídní sraz. Již ráno když mi Dan oznámil že tam nejde, tak sem tušil že ví proč a chvilkově s nim souhlasil! Když jsme s Pavlem přišli na sraz u školy dostali jsme pocit že nejsme příliš vítáni a nálada byla vskutku divná, dokonce když jsem si postěžoval že je to an hovno tak jsem byl obdařen informací že se bez áčáků nedokážu bavit a že sem závislej na tadisovi… (vzkaz pro Tádu: sry jak sem za tebou dneska lezl až do baráku, to nebylo dolejzání…) Pak jsme se odebrali do nechutně neútulné pizzerie s nechutnejma cenama čehokoliv a nepříjemným perzonálem. Po nekonečně dlouhé době neuvěřitelného úpadku zábavy jsem se s Pavlem začal bavit hrou kterou nás naučila Bára M. (čímž jí děkujem za náš duševní stav) . Když jsme rezignovali s výzvama aby se už šlo, někdo zvolal že bysme už měli jít… A tak se téměř bez potíží zaplatilo a šlo se. Úspěšně jsme se zbavili party která považovala za vrchol zábavy krkání a odebrali se do hospody Mánes. Tam se nálada mírně uvolnila, ale stejně to byl pro mne den naplněn obvinění z doprdele lezectví, neupřímných úsměvů a podobných věcí. Zítra mám brigádu, tedy vyklízení garáže a večer oslavu narozenin sestry Báry M. tak se tedy mám na co těšit a snad bude i co psát na blogánek… Zatím žijte v míru a jak to jen de… |
Amen, pravím ti, to nebylo odmítnutí tvé osoby (já měl taky chuť někam jít), problém je v tom že já jak se dostanu do blízkosti svého domovu tak se ocitám v rukou olbřímího magnetu, a to se pak nejde bránit…
Mimochodem: Ty klasický “áčko-béčko” spory mi teď přijdou takový správně nostalgický…:)
CO myslis tema neuprimnejma usmevama?? 
vy ste taky moc háklivý na takovýhle podniky.jednou za rok nikomu neučkodí když se někam takhle sejdem.
A mimochodem!proč si nenapsal o moři,písku a sluníčku??????
Hej to je fakt já sem vlastně doopravdy byl poblíž tvého obydlí =oD (já to psal jen tak aby to vypadalo líp =oD )
Babu: Sama víš nejlíp
jula: Tak nevim, no… vy ste očividně docela pokecaly, ale třeba já a Pavel sme se tam vyloženě nehorázně nudili, to byla nejhorší akce jakou sem zažil za celou dobu co je mi 16… =oD
Jo a pláž a sluníčko mi nějak nepřišlo na mozek když sem to psal..
nejhorší akce???ty vole…. tak to asi dost přeháníš….
Jula: Já tam teda nebyl, ale co můžeš ohodnotit jako ještě horší akci?
Hele, asi úplně chápu, jak to myslíš.Jednak odzvonilo důležitosti dělit se podle písmenek na dveřích třídy a hlavně čím dál víc hledáš pohodu mezi lidmi, se kterými trávíš volný čas. Vy jste pohodová partička a tohle byla si jen společenská akce. Ber to tak.Příště prostě zas bude koncert a Jeep bar a bude dobře.
Asi tak.
Tak už netrucuj chlapče a něco nám sem konečně hezkýho napiš. Třeba jak se doma převlékáš za bezdomovce, abychom tě nepoznali a neposlali se smetím.
Hele, vole, netrucuj. Napiš zas nějakou depresivní stať, ať máme radost, že tu depku nemáme jen my ostatní.
S tím bezdomovcem, to je tak. Náš tatínek přijde domů z práce a je nachystanej na Honzu, že mu dá co proto, že není týden vynesený smetí. Ale Honza doma není. Plazí se tam jakási neznámá osoba, co má na hlavě čepici, krk omotaný dvěma palestýnama, na sobě svetry celé rodiny a přes sebe deku. Podivně chrchlá a brblá a na dotazy, kde je Honza blbě pokyvuje hlavou. Tatínek se smíří s tím, že přišel o syna i o vynašeče smetí v jedné osobě, maminka se smíří s tím, že zemřeme na hromadě nevynešených odpadků a sestra se smíří s tím, že u nás bude bydlet jakýsi neznámý podivný člověk. A pak se tomu živlovi po pár hodinách uleví, sundá deku, čepici a další maskovací ohozy a dá mamince pusu na dobrou noc. A maminka mezi odpadky usíná s radostí, že našla ztraceného syny. Tatínek puká zlostí, že se nechal obalamutit a sestra nevidí žádný rozdíl mezi tím, co tu bylo a co tu je.